Suicide Sadie (2/2)

9. října 2016 v 15:39 | STIAK |  CR∃∃P⑂P∀S⊥∀
Čas stále utíká dál, bez ohledu na to, co se děje ve tvém okolí, bez ohledu na to, jestli to tak chceš, nebo ne. Alespoň já s tím mám až moc dobré zkušenosti. Jenže někdy to vypadá, že se čas snaží vracet se do minulosti a vytahávat ty nejbolestivější momenty života, dává ti ochutnat bolest a neštěstí, nedostatek jistoty, ani štěstí, a pomalu tě potápí do bolesti.

Takhle se to stalo i mě, topila jsem se v sobě samotné a snažila svou mysl donutit, aby se vrátila zpátky do reality, ačkoliv to nešlo. Jediné, co mohu, je chránit, chránit ty, kteří na tom byli tak, jako já, a snažit se předejít tomu, aby jejich život skončil tak, jako můj... Ale teď ti povím svůj příběh, důležité věci mého života, ať už dobré, nebo špatné...
Narodila jsem se v Británii, v Salisbury, 13. října, mé matce Marii Bennettové a otci Artheru Bennettovi.
Dostala jsem jméno Sadie Marie Bennettová. Pro své rodiče jsem byla malým uzlíčkem radosti, a i přesto, jak bylo mokro, jak 90% ze dní pršelo, byly mé první dny nádherné a ani to mokré počasí je nemohlo zkazit. Všechny ty momenty, jak mě mamka poprvé držela v rukou a její oči zářily do mých.
Můj otec byl úspěšný byznysman a dostal nabídku na práci ve Státech, kterou se odmítnout nedalo. Mamka byla žena domácnosti a stěhování do USA se vůbec nebránila, takže jsme se sbalili a za několik dní se chystali odletět. Tehdy mi bylo tak šest let.
Byli jsme na půli cesty přímo do letadla, když mě táta najednou zvedl a posadil si mě na krk, dělal, že řídí vlastní letadlo a já že jsem pasažér.
❝Chystáme se vzlétnout, kchh, prosím, připoutejte se a užijte si let, kchh,❞ napodoboval zvuk rozhlasu letadla. Točili jsme se dokola a vcházeli tak do letadla, a já se smála jako pominutá. Za náma šla mamka a přidala se do naší hry. ❝Nechali jste mě venku! Né! Letadlo odlétá beze mě!❞ Všichni tři jsme se smáli, byly to úžasné chvíle.
Letuška nás s úsměvem přivítala a já si vyžadonila možnost sezení u okna, po chvíli byli v letadle všichni a přehrávalo se poučení o bezpečnosti. To jsem tak nějak nevnímala a sledovala prostředí z okna. Nepřekvapilo mě, že zase pršelo, spíš jsem uvažovala nad tím, proč to vypadá, že by mě déšť stále pronásledoval.
Nakonec se letadlo zvedlo a letěli jsme, naší zábavou bylo hraní karet nebo spaní. Po několika hodinách, z nichž jsem byla spoustu mimo, letadlo konečně přistálo a táta do mě dloubl.
❝Hej, prcku, vstávej, jsme na místě!❞ Byla jsem stále docela dost unavená a rozespalá, takže když mě zvednul a nesl mě v náručí, moje hlava zase spočinula na jeho rameni.
Trvalo nám pár týdnů, než jsme se usadili v novém domě v Pensylvánii, ale stálo to tam za to, byli jsme teď na úplně úžasném místě. Najednou jsme žili v přírodě, prosluněné přírodě, a já každou chvíli chodila ven a hrála si se vším, co jsem našla, někdy jsem byla pirátem bojujícím s neviditelnými nepřáteli, a jindy zase rytířem projíždějícím na drakovi skrz vesnici. Moje fantazie byla hodně velká a já sama docela hyperaktivní.
Každé ráno nám mamka dělala snídaně, které jsem naprosto milovala, od francouzských sendvičů po míchaná vajíčka. Táta si k tomu dával šálek horké kávy a já zpravidla teplý čaj nebo mléko.
Táta většinou ještě dovybaloval věci, které jsme přistěhovali, zatímco já myslela na to, jak se budu flákat a pobíhat venku. Už začínala být zima, takže mě mamka oblékla do šedivého svetříku, zelené pletené šály, džínů a starých plátěných bot, což všechno podtrhovalo moje hnědé oči a světlounce hnědavé vlasy. Mamka měla vždycky ráda, když si ze mě dělala převlíkací panenku, ale já to zas až tak ráda neměla. No, ale nic jsem neříkala, nebylo třeba.
Celý příběh najdete v jedné části zde:
Překlad je můj a jakékoliv nepovolené zacházení s ním (tj. kopírování, využívání pod vaším jménem, publikování bez mého vědomí atd.) bude nahlášeno.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Suzeinne Suzeinne | Web | 11. října 2016 v 20:25 | Reagovat

Bože, to je tak...

2 STIAK STIAK | E-mail | Web | 11. října 2016 v 23:02 | Reagovat

[1]: tak...
so depressive omg ;-;

3 NINAS NINAS | E-mail | 13. října 2016 v 19:51 | Reagovat

ze začátku happy potom smutný a potom psycho prostě se to naprosto zvrátilo...mno ale jinak dobrej děj...a dobrej překlad

4 STIAK STIAK | E-mail | Web | 15. října 2016 v 9:11 | Reagovat

[3]: Tak to jsem jedině ráda, že se líbí! ^^

5 WolfTV WolfTV | 15. října 2016 v 21:31 | Reagovat

Cooooloví. ;) Napíšeš něco na Fnafko 1,2,3,4 nebo sister location ?? Chtěla bych si od tebe něco přečíst. :-)

6 WolfTV WolfTV | 15. října 2016 v 21:32 | Reagovat

Cooooloví. Napíšeš něco na Fnafko 1,2,3,4 nebo sister location ?? Chtěla bych si od tebe něco přečíst.

7 WolfTV WolfTV | 15. října 2016 v 21:33 | Reagovat

Sorry za to samy seknul se mi mobil a nacetlo se mi to dvakrat. ;-)

8 Nightmare Nightmare | 18. října 2016 v 21:37 | Reagovat

Oh my... Asi půl minuty jsem zírala a snažila se pohnout se, ale... SO DEPRESIVE!!!! A awesome zároveň!! OoO

9 STIAK STIAK | 26. října 2016 v 11:42 | Reagovat

[5]: Mám pár nápadů na něco s FNaF, teď to jen budu muset dát dohromady XD A jsem ráda, že se líbilo Cx

[7]: Pohodaa C:

[8]: OMGG DEAR, IM SO GLAD DAT U LIKE IT QWQ

10 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 9. listopadu 2016 v 23:51 | Reagovat

úžasné

11 STIAK STIAK | 15. listopadu 2016 v 20:02 | Reagovat

[10]: Mám radost, že se líbí :3

12 Tikki Tikki | 1. prosince 2016 v 18:03 | Reagovat

Hezky brutální :-D

13 STIAK STIAK | 1. prosince 2016 v 18:39 | Reagovat

[12]: To jo no XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
STOP!
Nemáte povoleno kopírovat překlady bez tabulky pod každým překladem "Překladatel, Autor, Originál" a uvedením odkazu na původní překlad.
Pokud to porušíte, najdu si váááás XD
(A moc dobře víte, že já bejt zlá nechci Q--Q)