And Hell Will Follow Me (part 2) - Saw You Drown

12. září 2016 v 18:22 | STIAK |  P◯K∃M◯N CR∃∃P⑂P∀S⊥∀
Helou.

It'z mí.

Házím vám sem další kousek a hezky mizím.

Taakže enjoy
Diz pokeeeeepastaaaaa

Ne, vůbec mi nehrabe :D Každopádně tady máte další část AHWFM! :3 Need to tell that i love it so much qwq

Počkejte na další část... Protože... Tyriiiiin q-q


Nevěděl jsem, proč jsme tu byli.

Nevěděl jsem, proč jsme byli sami.

Byl tu jen holý fakt, že tu prostě jsme.



Sledoval jsem tě už delší dobu. Jen zřídkakdy ses hýbal, jen se díval před sebe, někam až za horizont. Byl jsi tichý. Byl jsi degradovaný; v exilu. Nepamatoval sis, kdy jsi naposledy něco snědl. Nevěděl jsi, zda to byly dny, nebo týdny. Nemohl sis vzpomenout na to, co jsi měl, a jestli jsi včera skutečně jedl, nebo ne.

Pak ti jednu chvíli došlo, že tu jsem také. Otočil ses dozadu, abys na mě pohlédl, alespoň to jsem tak pochopil. Byl jsi bez výrazu, tvá tvář ke mně ničím nepromluvila. Zíral jsi mi do duše, zelené stromy lesa ohýbaly své větve v poryvech větru chladného jarního rána.

Pak ses znovu otočil k tomu prázdnému, nesmyslnému horizontu v tomto tupém, zakaleném lese.

Na jednu stranu jsem se cítil odlehčeně, tvá hnědá tvář se zdála tak alarmující, poděšená, na druhou stranu jsem měl obavy, tvá tvář byla tak nevinná a zmatená. Pokusil jsem se k tobě udělat několik kroků. Žádná reakce.

Tvá ouška se napřímila, když jsem se dostal ještě blíž. Poprvé ses pohnul.

A pak jsem tě viděl se topit.

Tvé packy vystřelily do temné vody naproti tobě a kráčejíc v tom čemsi ses dál a dál vzdaloval od břehu.

Svět, který ses pokusil pochopit, který ses pokusil zvládat: Nechal jsi to jít. Nechal jsi to se ponořit jako kámen, zatímco se zanedlouho i tvá hlava dostala pod hladinu vody.

Po dlouhou dobu jsi netoužil po ničem jiném, než po úniku. Jen jsi čekal na kuráž čelit konci.

Tvá tlamička se otevřela v něčem, co vypadalo jako zalapání po dechu; vyšly z ní bublinky. Bublinky, které bývaly tvým dechem. Začal si klouzat dolů, stále níže dio hluboké propasti... Padal jsi do temného nekonečna.

Nemohl jsem se pohnout. Mé nohy byly srostlé se zemí pod nimi, gravitace mi bránila tě zachránit. Mé vlastní já tě zachraňovalo. Sám jsem ti nemohl pomoct, nechápal jsem to, ani tehdy, ani teď.

Už jsem déle netušil, kým jsem byl.

Někde jsem zaslech nelidský smích, který do chvíle skončil, a tvé tělo stále nebylo k vidění. Dokud se nezačalo zvedat, jako potopená loď. Život ti byl vykraden z očí, byl jsi udušen vodou okolo sebe.

Po chvílích svého skoro-bezvědomého stavu jsem byl znovu schopen se pohnout, a tak se mé tělo dalo do pohybu a rozeběhlo se ke tvému nehybnému tělu. Bylo chladné a na dotek mokré, tvé polootevřené černé oči zíraly do prázdna.

Plakal jsem pro tebe. Pro nás oba.

Když jsem se rozhlédl, spatřil jsem ostatní na nás zírat, na mě i na tebe. Jejich těla se pokroutila a jejich rudé oči zmatněly, přesto stále ozařujíc okolí. Zdáli se identičtí, přesto vypadali zcela odlišně. V jiných barvách, tvarech a velikostech. Pak se začali smát.

Díky jejich smíchu jsem je začínal nenávidět o něco víc.

Mé nohy se začaly naštvaně třást, připraveny na to, že po mě půjdou. Zbytek světa teď nic neznamenal. Věděl jsem, že ti udělali tohle.

Nechal jsem svůj hněv růst.

Stále zírali, a já nechal svou nenávist vzrůstat.

Stále se smáli, a já nechal svou nenávist vzrůstat.

Posmívali se ti, a já nechal svou nenávist vzrůstat.

Zabili tě, a já nechal svou nenávist vzrůstat.

Mizeli, a já nechal svou nenávist vzrůstat.

Už tu ani nebyli, ale já nechal svou nenávist vzrůstat.

Jak moc bych si přál je všechny pozabíjet bez sebemenšího problému. Jejich životy byly tak malé a mrhavé, nezaslouží si milosrdenství. Toužil jsem po možnosti jim ukázat svou zlobu.

Byl jsem vyčerpaný.

Byl jsem stažen od svého bytí.

Nepřemýšlel jsem, nepoznával strach.

Nepotřeboval jsem to.

Otevřel jsem oči. Byly rudé, beze špetky emocí.

Vše, co mi zbylo, byly osamocené vzpomínky, některé z nich dokonce i příjemnější... a byly o nás dvou.

Už jsem ani nevěděl, kdo jsem.

Nevěděl jsem, co bylo co, kdo byl kdo.

Vše, co jsem znal, bylo mé jméno.

A ty.

Ale měl jsem důvod.

Věděl jsem, že jsem tě měl ochránit.

Věděl jsem, že jsem tvým strážným andělem.

Věděl jsem, že mám kromě své síly i další sílu.

Věděl jsem, že tě nemohu jen tak opustit.

Věděl jsem, že jsi byl křehký a zranitelný.

A že mým účelem bylo vytvořit svět pro nás dva.

Věděl jsem, že bude prolito hodně krve.

Ale vytvořím pro nás dva perfektní svět, přísahám. A Peklo mě bude následovat.

< Previous part | Next part >

Překladatel: Stiak
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Missariel Missariel | Web | 13. září 2016 v 14:55 | Reagovat

Nádhera, tedy, za peklo bych se přimmlouvala.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
STOP!
Nemáte povoleno kopírovat překlady bez tabulky pod každým překladem "Překladatel, Autor, Originál" a uvedením odkazu na původní překlad.
Pokud to porušíte, najdu si váááás XD
(A moc dobře víte, že já bejt zlá nechci Q--Q)