Shake Up Christmas

24. prosince 2015 v 12:02 | Společnost Stiak a Zelený Obamův Kabát Káťa s r. o. |  CR∃∃P⑂P∀S⊥∀
Stiáček se vám vrátil C: ano, rozbila jsem si mobil, ale i přesto se mi podařilo s Kabátkem napsat vánoční příběh C:

Nevím, jestli k tomu mám dát label "Creepypasta". Snažily jsme se o vánoční, a přesto creepy povídku C:

By the waaaaay! Vracím se, takže tohle dneska nebude jedinej článek, oki? Cx Snad se vám líbilo ^^

Tady si rovnou poslechněte píseň, podle který to je psaný:


Merry Christmas C:

"Před několika měsíci byl nahlášen útěk mladé dívky, která po jistých událostech zamířila do zasněžených vrcholků zdejších hor. Jednotky horské služby se jí pokoušely hledat, ale ani kus z ní nebyl nalezen, až na několik kapek krve a kus její sukně. Naším předběžným závěrem je, že ji roztrhala divá zvěř, případ však stále vyšetřujeme."

Hnědovlasý, dospělý muž projížděl svýma oříškovýma očima regál po regálu a s úsměvem vybíral vánoční dárky pro své dvě děti. Venku padal tiše sníh a zahaloval příjemnou krajinu do chladné, nadýchané pokrývky.

V rádiu hráli známou vánoční píseň, která každému tvořila na tváři úsměv.

Zaposlouchal se do tónů "Shake up Christmas" a probíral se mezi plyšáky. Píseň uměl nazpaměť.

Proto se najednou zarazil, něco tu totiž nesedělo.
Ten text nebyl stejný, jako co znal...

Jako jo, rádio upravuje písně a zkracuje je, aby to mělo za sebou, jenže tohle nebylo ono.

Tady byl jiný text.


Mělo tam hrát:

At the same time miles away
A little boy made a wish that day
That the world would be okay
If Santa Claus would hear him say
I got dreams and I got love
I got my feet on the ground
And family above
Can you send some happiness
With my best to the rest
Of the people of the East and the West and
Maybe every once in a while you
Give my grandma a reason to smile
This is the season to smile
It's cold but we'll be freezing in style
And let me meet a girl one day that
Wants to spread some love this way
We can let our souls run free and
She can open some happiness with me

A ani hudba nebyla úplně stejná, většina byla vynechaná. Ale jako kdyby text pokračoval svou cestou, jako kdyby vyprávěl příběh, navazujíc na první sloku.

She went up to the north pole
Lookin' for a Santa's home.
It was cold and she was lost
But she hoped that she'll find what she want
However then avalanche came up
And buried the little girl
She felt that she's dying,
Nobody heard about her so far,
But some day you'll see her comin' back home!

A pak pokračoval veselý refrén.

Zbytek dne se Ronald, onen otec dvou dětí, cítil tak nějak... Podivně, měl blbou náladu. Do ničeho se neměl, byl nepříjemný, cítil se blbě. Ale stále se pokoušel zvedat si náladu tím, že budou Vánoce, svátky štěstí a radosti, tak proč být nevrlý?

Nakonec, když se celkově zamyslel, mu došlo, že se mu v mysli usadila ona píseň. Ona upravená píseň. Nemohl ji vyhnat z hlavy, ať vynakládal sebevětší úsilí. Nezbývalo mu nic jiného, než smířit se s tím, že se toho prostě nezbaví. Tak nad tím radši přemýšlel.

Jednalo se tam o holku, holku, co utekla do hor. Prý že hledala domov Santa Clause.

Byla zima a ztratila se, ale naděje ji hnala dál...

Pak ale přišla lavina a nebohou dívku pohřbila. Jenže co mělo znamenat to, že se vrátí...?
"Argh, moc přemejšlím," zavrčel Ronald při dobalování dárků. Ani se nezamyslel nad tím, jak budou děti šťastné, když děti přiběhnou ke své ponožce a vytáhnou z ní zabalené dárky, který dneska celý den vybíral.

Hotovo. Děti mohou s jeho manželkou přijít domů a může se podávat večeře. Teda spíš by mohl on dodělat večeři, ne? Taky to měl za úkol. Jeho žena totiž odvedla děti ven na hřiště, aby měl on při balení dárků klid. A že při tý příležitosti dovaří večeři a nakonec v noci připraví do ponožek nad krbem dárky, aby hned, co se ráno děti vzbudí, měli nadílku. Skromnou nadílku, Seitzovi si nemohli nějak extra vybírat. Tak, nízký plat, vysoké výdaje...

V zámku zarachotil klíč a do domu jako velká voda přiběhla dvě natěšená děcka a jejich matka.

"Ahoj tati!" vykřikla Carrie, dcerka, a vzápětí i její bratr Josh.

"Nazdár," usmál se Ronald, snažící se zakrýt to, jak stále hloubá nad písničkou.

"Ahoj, drahoušku," políbila ho Elis, manželka, na tvář, a tázavým pohledem ho vybídla k tomu, aby jí naznačil, jak to šlo. Ronald se na ni spokojeně usmál a ona přikývla. Všechno je připraveno.

"Tak na co čekáte? Zasedněte, podává se večeře!" zvolala Elis, sundavající si kabát.

A děcka zasedla, dostala jídlo a pustila se do něj. Hned po tom se k nim připojila jejich matka a nakonec Ronald.

"Tati?" ozval se hlásek čtyřletého syna.

"Ano, broučku?" odpověděl mu jeho otec.

"Dneska budu célou noc vzhůru a budu v obýváku vyhlížet Santu!" zasmál se a strčil si do pusy další kus brambory.

"Nemyslím si, že bys to vydržel," zapochybovala jeho sedmiletá sestra.

"Ale no tak, Carrie!" zakroutil hlavou její otec. "Jen ať se ukáže!"

Carrie zmlkla a pokračovala v separování své večeře. Neměla tohle jídlo ráda. Zrovna vánoční večeři ne.

"Nešťourej se v tom a jez!" okřikla ji její máma.

"Hgmhp, tak fajn," strčila Carrie do úst další sousto. I když toho stejně moc nesnědla, šla spát s jen osminou večeře v žaludku. Zalezla do pokoje, kde normálně spal i její brácha, ten se ale usadil na gauči v obýváku a hodlal splnit to, co si slíbil.

"Padej do postele," řekla rozespale jeho mamka, když odbila jedenáctá hodina.

"Ne! Chci vidět Santu!" zaprotestoval.

"Neodmlouvej a jdi, Santa ke zlobivým dětem nechodí," zahrozila mu matka. Na Joshovi bylo vidět, jak se složitě rozhoduje, jestli má riskovat, že nedostane dárky, a nakonec se zvedl a pomalu se odšoural do pokoje.

"Tušila jsem to," zabrblala jeho sestra v polospánku.

"Ale ty mlč," syknul Josh a otráveně se zachumlal do peřin.

Za půl hodiny byla obě děcka ve tvrdém spánku a Ronald se zvedl, aby do ponožek ukryl dárky. Jeho manželka nakonec taky usnula, takže v tichém domě byl jediným člověkem vzhůru, plně při vědomí, jenom on.

Přešel do obýváku, kde pohlédl na blikající stromek, krb a ponožky. Moc dárků letos nemají, ale stále lepší, než nic.

Přešel ke stromu, bezmyšlenkovitě k němu položil větší dárky a pak se přemístil k ponožkám se jmenovkami, když najednou cosi zaslechl. Jemný zpěv...

...It's Christmas time...
She went up to the North pole...
Lookin' for a Santa's home...

"Už si se mnou hraje můj vlastní mozek," zabručel. Pravda, měl tu píseň často v hlavě, ale aby z ní měl i halucinace? Asi už je unavený...

...It was cold and she was lost...
But she hoped that she'll find what she want...

Nabývalo to na hlasitosti, tohle... Nebyla halucinace. Tohle pocházelo odněkud z obýváku.

...However then avalanche came up...

Ronald se otočil směrem ke stromku. Uviděl šmouhu vánočních barev, než se sesul na zem.
A nad ním ještě doznívala píseň...

...and buried the little girl...
She felt like she's dying...
Nobody heard about her so far,

But someday you'll see her coming back home!

Shake it up!
Shake up the happiness!
Wake it up...!
Wake up the happiness...
C'mon... Ya'll...
It's Christmas... Time...


Otevřel oči, zívl, promnul si tvář a rozkoukal se. Najednou zjistil, že je venku, visí nad zemí jenom v żupanu a oknem hledí do okna svého domu, přímo do obýváku.

Zvedl hlavu nahoru. Prostě tam visel v průvanu, jako oběšenec, ale neměl provaz na krku. Visel za hrudník, takže se ho někdo snažil držet naživu. Proč, nebo, co to jako má znamenat?

Pokoušel se skrz sklo rozpoznat, kolik je hodin, avšak to bylo tak nějak marné. Najednou ho to zase udeřilo do uší.

Shake up the happiness,
Wake up the happiness,
Shake up the happiness,
It's Christmas time.

Zaostřil na okno a v panice se pokoušel rozpoznat, jestli za ním někdo nestojí. A i když bylo okno zasněžené, viděl za sebou zase tu... Šmouhu.

Otočil tvář. Přímo se lekl toho, co měl před sebou. Dívku s dlouhými vlasy, které měly asi dřív připomínat zelenou, s rudobílou čepicí na hlavě se světlou chundelatou bambulí, červeným trikem a stejnou sukní, vysokýma botama a pytlem v ruce. Ale její oči... Měly něco mezi modrou a zelenou barvou, a byly plné krvavých fleků, prasklých žilek. Tyhle nechutné bulvy zíraly do jeho duše. Radši se podíval na celé její tělo ještě jednou.

Hrozně moc připomínala zeleného dívčího Santu...
Jenže zelený dívčí Santa má mít milé oči bez krve, a jeho kůže by neměla hrát od červené přes tělovou až po nafialovělou barvu. A taky by měl mít nos bez krve.

"Jsi v... Pořádku?" zeptal se Ronald, ochromen jejím vzhledem. Nedocházelo mu, že je vlastně svázaný, jenom se snažil dívce pomoc...

A dívka tam jen stála, zírala na něj, neusmívala se, nic, jen na něj kulila své oči. Sem tam jí ledový vánek prohrábl vlasy.

"Co je?" promluvil Ronald znovu, tentokrát krapet nevrleji.

"Jsou Vánoce, svátky klidu a míru," řekla dívka. Měla úžasný hlas. Konejšivý, sladký, zvonivý jako rolničky.

"Tak proč visím ze střechy?" zvedl Ronald jedno obočí.

Dívka mu přiložila prst na ústa, naznačujíc, aby mlčel. Ten prst byl ledový. A pak popošla několik kroků dál, jako kdyby mizela pryč.

"Hej, hej! A co jsi vůbec zač?" křikl za ní.

Najednou bylo tak ticho... Jen foukající vítr vytvářel nějaké zvuky, a v tomhle případě byly tak trochu děsivé...

A do Ronalda se najednou dala taková hryzavá zima. Ono se nebylo čemu divit, zkuste si v takové zimě viset v průvanu v pyžamu nad zemí.

Po chvilce se vrátila. Měla v ruce takovou pilku, takovou tu, co měl v dílně... Jde odříznout ta lana, ne?

"Já se ptal," řekl Ronald, přitom se snažil, aby to nevyznělo nijak... No hrubě.

"Ách, kdo jsem? Ale to je nepořádek, žejo? Já jsem Mary. Snažím se ve světě udržet rovnováhu~" usmála se mile. "Víš, hodně lidí si z Vánoc dělá srandu. Neberou je vážně, a Santu mají za výmysl. Myslím, že změnit výmysl v krutou pravdu nebude nic tak složitého," naklonila hlavu a protáhla úsměv do něčeho tak roztomilého, že to podle Ronalda víc nešlo. Ale to, co říkala, bylo dost znepokojující, a v něm to vzbuzovalo velký neklid.




"Takže mě odřízneš?" řekl netrpělivě. Najednou už nechtěl trávit v její přítomnosti delší dobu.

"Ale buď bez obav," usmála se znova a napřáhla se s pilkou v ruce. Její zuby se zakously do Ronaldovy nohy, a ten zavyl bolestí. Z nových ranek začala vytékat v maličkých kapičkách krev, která se na jeho patě shlukovala do větší a větší kapky.

"CO TO KRUCI DĚLÁŠ?!" vyjekl Ronald.

"Shhhh, chceš odříznout, ne?" usmála se a zatáhla pilou k sobě, takže se dostávala hlouběji a hlouběji skrz jeho kůži do masa.

"ALE TAKHLE JSEM TO NEMYSLEL!" zaječel, když se ledový kov plynulým pohybem zakousl ještě hlouběji. "P-PROČ TO VŮBEC DĚLÁŠ?!"

"Přestaň brečet jak malá holka." Maryin hlas byl najednou tvrdý, neústupný a chladný. Postavila se a zírala mu zpříma do tváře. "Nejsi schopný normálně uctít Vánoce. Nikdo z vás, všech lidí tady, to neberete tak, jak se to bralo. Nedáváte dárek od srdce, ale z obchodu. Děti chtějí víc a víc, dárek, který jim vytvořil jejich mladší sourozenec, zmačkají a vyhodí do koše. Stali jste se hamižnou rasou, nechápete význam Vánoc. Vánoce jsou pro vás jen stres.
Kdysi dávno jsem věřila, že někde je Santa a že rozdává dárky. Později mi ale samotné došlo, že takhle to dělají jen lidé. Ale napadlo mě, že někde Santa vzniknout musel. Že kdysi dávno dělal lidem radost, dokud si na to oni nezvykli a nezačali si žádat o dárky. Že se mu lidé tady všude zhnusili. Vydala jsem se ho hledat, jenže pak přišel ten zlomový bod, lavina.

Když jsem ležela pod tím sněhem, došlo mi, že lidi zkazili Vánoce. Je mi to hrozně líto... Našla jsem jen pár lidí, co neničí podstatu Vánoc. Ostatní jsou odpad," zavrčela Mary a začala se dobývat Ronaldovou pilou masem ke kosti. Rudá krev zabarvovala sněhovou přikrývku pod ním a on kvičel bolestí. Cítil všechno, i to, jak se pila zarazila o kost, a jak pak pokračovala. Naštěstí byla veškerá ta bolest zimou otupělá...

Když mu noha visela jen na kusu kůže, zavřel oči a modlil se, aby tohle byl jenom sen. I když to tak nevypadalo...

Co teď? Co má teď dělat? Mluvit s ní? Pomůže to?

"Takže... Jsi omrzla od té laviny...? A s těma očima máš co? A proč ti teče krev z nosu...?" zasípal.

"Ano, popraskaly mi tehdy žilky, mráz mi protrhl spolu se sněhem v nose kůži. Stačí?" Poslední slovo řekla zase s tamtím... Úsměvem.

"Ne, nestačí. Co má znamenat ta upravená píseň?" zeptal se Ronald na otázku, která ho hlodala v mysli dlouho.

"Ah, nevšiml sis, že tě přede mnou varovala? Zrekapituluj si ji. Varovala tě, mluvila o mě. Všechny vás varovala."

"Cože? Všechny? To jako stihneš takhle odchytit za jednu noc všechny, co slyšeli tu zatracenou verzi?" podivil se.

"Nejsem na to sama," naklonila se mu k uchu.

A s těmi slovy urvala tu nohu, která visela na kusu kůže, a odhodila ji do sněhu. A přešla k druhé noze. Kopání? Nepomáhalo ani předtím, ani teď, s něčím takovým si skvěle poradila. Musel se nechat... Teď už ani nemluvil, jen se snažil křičet, to mu ale nepomáhalo. Okna jsou zvukotěsná a sousedi bydlí půl kilometru daleko....


"CO CHCEŠ S MÝMA NOHAMA DĚLAT?!?" vyjekl, když odhodila Mary i druhou nohu do sněhu.

"Shhhh, sleduj," řekla medově, nechala nohy trochu schladnout a pak je vzala do rukou. Prošla oknem do jejich obýváku a přešla k ponožkám.

Ponožky se jmenovkama jejich dětí...

"NE! ANI NA TO NEMYSLI! VYPADNI ODTAMTUD, ZMIZNI!" snažil se křičet, ale Mary cestou okno zavřela.

"Do těch dárků si vynaložil hodně svého úsilí, no ne?" zasmála se, když se vrátila. "Co teď pro tvou manželku?"

"Vypadni odsud a nevracej se," zavrčel se slzami v očích Ronald.

"Pssst, nech mě sledovat tohle!" usmála se Mary, když uviděla v oknech světlo. Vzbudili se. Jeho rodina se vzbudila a očekává dárky. Ne...

Přiběhla děcka. Nadšená z toho, co vidí. A manželka také. Ukázala dětem na ponožky.

"NE! NEDĚLEJTE TO! POMOC! ZMIZTE! NEUKAZUJ TO DĚTEM!" křičel Ronald, ale marně.

Nemohl tomu zabránit.

Ten výraz dětí, které najdou ve vánoční ponožce uřízlou nohu, je nejhorší dárek, co kdo může dostat...

"Sbohem..." řekla Mary a Ronaldovi ze najednou zatemnilo před očima. Jeho poslední myšlenkou byla její věta.

"Nejsem na to sama."

(↑Naprosto dokonalý obrázek od Clocky777 :33)


Překladatel: Welp, ten tu chybí :D
Autor: Stiak a Kabátek c:
Originál:ZDE!
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Att Att | Web | 24. prosince 2015 v 12:14 | Reagovat

Pěkné, povedené. Líbí se mi to.

2 stringlesspuppet stringlesspuppet | E-mail | Web | 24. prosince 2015 v 12:33 | Reagovat

*moment, kdy vzala tu nohu*
-> ●u• -> •-• -> ○_○ ~ tak tohle nedopadne dobře...

🎄🎉

3 Zelený Obamův Kabát Zelený Obamův Kabát | 24. prosince 2015 v 12:36 | Reagovat

tak přecijen to vyšlo ^.^ doufám že se bude líbit, ode mě byl jenom nápad :DD

4 STIAK STIAK | Web | 24. prosince 2015 v 13:05 | Reagovat

[1]: OmZZZZ, really? Aweee, tak to máme radost! ^w^

[2]: To ani nemělo! >:DD Muhahah C: 🎄🎁

[3]: A dokonce víceméně včas! C: A bez toho nápadu by tu ale bylo kulatý! :D

5 Att Att | Web | 24. prosince 2015 v 13:20 | Reagovat

[4]: Jinak, pokémone, už mám oficiálně blog. ○ω○ Jste mě dokopali.

6 STIAK STIAK | E-mail | Web | 24. prosince 2015 v 13:45 | Reagovat

[5]: Všimla jsem si! C: Co se dostanu ke kompu, budeš mít svý čestný místo v menu ^^

7 Ticci Jirka Ticci Jirka | E-mail | Web | 24. prosince 2015 v 13:48 | Reagovat

Za prvé OMZ to je super :3
Za druhé OMZ! Stiak je zpátky x3

8 STIAK STIAK | E-mail | Web | 24. prosince 2015 v 13:55 | Reagovat

[7]: Děkujemeeeee! C: A anoo, I'm back! CX (To to trvalo ywy)

9 Ami Ami | E-mail | Web | 24. prosince 2015 v 14:17 | Reagovat

Tie decká museli byť celè bez seba xD. Je super že si späť (jak ja neznášam to prehlasovanè "a").
Jeeeeej, viac člankov za deň (dneska budem čítať tak veľa...). Ale dobrovoľne xD. Ja sa s člänkami pre šťastie serkať už nemusím, včera som ich dopísala a načasovala na dnes xDD. Ja by som neprežila, keby sa mi rozbil mobil :3333

10 Att Att | Web | 24. prosince 2015 v 14:46 | Reagovat

[6]: Jsem polichocen.

11 Giuru Giuru | 24. prosince 2015 v 14:50 | Reagovat

Woow! Sti, to je boží! Povedlo se Vám to! A moc!!

12 Maki Maki | Web | 24. prosince 2015 v 16:55 | Reagovat

Wow! Tohle je epické a creepy! ^^ A STIÁČÍČEK SE VRACÍ YAAAAAAAAAAAAAAAAAAAY! ^W^

13 Ticci Jirka Ticci Jirka | E-mail | Web | 24. prosince 2015 v 20:11 | Reagovat

OMZ Stiak ten popis u mého "blogu" x'3
Jak jsi pod to přidala ten popis? :O :D

14 stories-creepypasta stories-creepypasta | E-mail | Web | 24. prosince 2015 v 20:20 | Reagovat

To se mi líbí! Dobře jsi/jste (kdo to psal? xD) to napsala/y. :))

15 STIAK STIAK | 24. prosince 2015 v 23:10 | Reagovat

[9]: No to jo C:

Ya, ale než Stiak napíše článek... :D Teď budu muset jít k tobě a číst C:
A rozbít si mobil... Jako jo, zní to děsivě, ale ve skutečnosti to je ještě hrůzyplnější :C :D

[10]: Tak to je dobře! ^^ A to bychom měly být spíš my, když se ti to naše cosi líbilo! C:

[11]: Giuuuuu! Děkujeme moc! :33

[12]: Fakt říkáš Creepy? 乁( ˙ ω˙乁) OMZ děkujeeem! :3 a KONEČNĚ JSEM ZPĚĚĚT C:

[13]: Udělal radost? To byl účel! C:
A celý menu mám přes Volitelný box, jinak by to nebylo úplně ono :D

[14]: Psaly jsme to prostě já a Káťa c: děkujeme! Aaaaaaa OMZ blog o CP! :33

16 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 25. prosince 2015 v 12:57 | Reagovat

Ooooh, to je Creepy Vánoční a Vánočně Creepy a moc krásné!!!
Líbí se mi to!!

17 STIAK STIAK | E-mail | Web | 25. prosince 2015 v 12:58 | Reagovat

[16]: Hrozně moc děkujeme, Iharoo! :333

18 Viki Viki | E-mail | Web | 25. prosince 2015 v 13:18 | Reagovat

OMZ!! :33 začínám se bát Vánoc a této písničky xDDD Tohle je geniální! Píšeš úžasně ( myslím to opravdu vážně).

19 STIAK STIAK | E-mail | Web | 25. prosince 2015 v 16:36 | Reagovat

[18]: To jsme hrozně rádyyyyy, děkujeme! X3

20 Nightmare Nightmare | 25. prosince 2015 v 22:57 | Reagovat

OMZZZZZ! Já se asi poseru radostí! STIAK je zpět! Omz! Jsem vážně ráda, že to vyšlo :'3
Tyyyyyjo... skoro mi tečou slzy :'3 ^-^

21 Nightmare Nightmare | 25. prosince 2015 v 22:59 | Reagovat

A btw... skoro bych zapomela... úžasný článek! ^-^

22 STIAK STIAK | 14. dubna 2016 v 15:33 | Reagovat

[20]: Ohh, really?
Arigato ;u;

[21]: Děkujeme! ^w^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
STOP!
Nemáte povoleno kopírovat překlady bez tabulky pod každým překladem "Překladatel, Autor, Originál" a uvedením odkazu na původní překlad.
Pokud to porušíte, najdu si váááás XD
(A moc dobře víte, že já bejt zlá nechci Q--Q)