Bad Day aneb Pátek třináctého

13. listopadu 2015 v 19:25 | STIAK |  ¡NF◯RM∀ČK⑂╱S⊥¡∀K¡N∀ P◯TŘ∃B∀ S∃ V⑂K∃C∀T
Nikdy bych nečekala, že helikoptéra vytvoří TAKOVÝ vítr...




Pátek 13. je pro spoustu lidí poněkud divnej den a paranoia je celých 24 hodin neopouští...

Ano, jsem si vědoma toho, že pátek třináctého nemá být den neštěstí, a že je to den jako vždy...

Ale tady záleží na sugesci lidí.
Pokud jste přesvědčeni o tom, že se něco stane, zaručeně se něco stane. Cokoliv.

Ale kdo kdy čeká, že se stane něco tak vážného?

Co když už jdete domů a dozvíte se, že kluka z vaší školy nedaleko sejmulo auto? A když pak přijedete na místo, kde k tomu došlo, a sledujete, jak nalétává helikoptéra, všude kolony aut, policie, hasiči, záchranka...
Jdu ze školy, chystám se jít domů. Cestou mě zastaví pár primánek, se kterými se znám díky jejich spolužačce, která se mnou chodí na kroužek. Dělají hrozné hovadiny, což je ale u nich obvyklé, a zábavné.

Přiběhne k nim třetí spolužačka.

A nastává šok. Zmatek.

Přiběhla totiž se zprávou, že jejich spolužáka právě sejmulo před jídelnou auto.

Ano, na tomto gymnáziu není jídelna, a proto tu jsou další dvě, někde mimo školu, kam se studenti chodí naobědvat.

Jeden chlapec takhle přecházel silnici.

A najednou ucítil náraz, a pak odletěl dva metry dál.

Přijela jsem tam, když už byl chlapec naložený v sanitce. Sanitka odjela jinam, houkaly houkačky, a zeshora se ozýval vrtulník, který hledal místo na přistání...

Vždy mě vrtulníky fascinovaly, ale nikdy jsem nebyla tak blízko přistávajícímu.

Takový vítr a příval prachu jsem nečekala.

Ne, chlapce nenabrali na místě, helikoptéra se zvedla a odletěla pryč.

Teda spíš dál.

Už jsem nečekala, že se bude něco dít, a tak jsem nasedla na kolo a mířila domů.

Jenže nedaleko odbočky bylo místo, kde vrtulník právě přistál.

Zvědavě jsem se připojila k davu lidí, který vše pozoroval. Záchranáři, přenášející chlapce do vrtulníku...

Vynervovaná matka...

Všechno tohle berete jako suchou fikci, není to tak? Anebo ano, stává se, ale jak jste zásobováni médii všemi těmito událostmi, nepřijde vám to tak závažné.

You know what?
Já u toho byla.

A když sledujete uspěchané záchranáře, řidiče, zpytujícího svědomí, slyšíte tu řvoucí helikoptéru, cítíte prach, zabodávající se vám do tváře, tak je to zatracenej rozdíl, než když to jen pozorujete z pohodlí domova.

Hned to s člověkem dělá něco jiného.

Když nám ta holčina přišla oznámit, že toho kluka srazilo auto...
Naše výrazy se hnedka změnily.

Když jsem nasedla na kolo a jela se tam podívat...

Viděla jsem spolužáky, co se odtamtud vracejí.

Někdo s rukou na tváři, někdo prostě jen šel... Nikdo se nesmál.

Když jsem tam přišla... Ti lidé...
Bylo jich tam hodně.
Byli šokovaní.

Spoustu z nich to vidělo...

Další se ptali "Co se tady stalo?"

A jiní to už věděli.

Jejich zaražené výrazy, mobily v rukou, řidič, sedící na obrubníku, policie spěchající sem a tam...

A asi nejhorší pohled, co se mi naskytl, byl ten na matku. Na matku onoho chlapce, kterého právě přenášeli do vrtulníku.

Byla hodně zoufalá.

A její prudké pohyby tomu dodávaly. Volala lidem. Se zarudlým obličejem a slzami v očích očividně obvolávala známé.

Chlapce jsem neviděla. Ano, přijela jsem o něco pozdějc.

Ale nikdy nezapomenu na výrazy všech lidí.

Sestra mé spolužačky, alias spolužačka toho kluka, odmítala mluvit, spěchala domů. To, že to viděla, jí očvidně nedělalo moc dobře... je to přeci jen její spolužák... Jak by tomu bylo u vás?

Ale septimáni se vytáhli...
Oni se smáli.
Smáli.

Vysmívali se mu. Podle toho, co mi dolehlo k uším, brali tuhle událost s humorem.

Ti se ale vytáhli.


Z pozdějších informací jsem si sice zjistila, že na tom není tak vážně, aby byl v ohrožení života... teda myslím...

Ale přeci jenom...

Lidi, na tenhle blog chodí denně okolo 150 lidí. Nikdy od vás nic nepotřebuju, ale...

Alespoň někdo, držme mu palce... ať je na tom dobře...

Nevím. Tahle událost se mnou v tu chvíli zajímavě hnula.

U nás se stalo něco zajímavého. Přímo v pátek. Třináctého.

Ano, mě se taky něco stalo.
Víte, měla jsem u postele lampu. Takovou tu stojící, jeden vypínač zapne její horní světlo a druhej to postranní.

Jednou se to postranní světýlko natočilo na mě.
Bylo to gravitací? Třeba. Ale divný to bylo.

Dneska v noci mě vzbudila rána tříštícího se skla. Nevěnovala jsem tomu pozornost. (Osmáci se nelekli, nepískali.. takže to byl sen, ne?)

Ale ráno, když jsem se vzbudila, jsem viděla, jak ta lampa leží na zemi...

Víte, jak mají lampy ty barevné skleněné talíře okolo žárovek?
(Ya, to je ono, jenom to bylo víc do oranžova)

To tam leželo roztříštěné.

Ta lampa se na mě kdysi otočila.

A v pátek třináctého se pohnula ještě víc. Kdo ale ví, jestli jsem do ní nestrčila, že?

Každopádně to divný je.

Takže...

Omlouvám se za takovýhle článek, já vím, čekali jste víc, ale chtěla jsem to nějak vyventilovat.
Takže, jestli chcete...

Přejme mu hodně štěstí...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Venosaurka Venosaurka | 13. listopadu 2015 v 19:33 | Reagovat

První

2 Giuru Giuru | Web | 13. listopadu 2015 v 19:34 | Reagovat

Wow.. Tak to je..
Děsive...
Ten kluk, držim mu palce. Opravdu, vím co proživa...
A ta lampa.. To je ještě divnější. Doufám, že se tě nepokusí zabít. Ke mě se neotáčí lampa, alepohybuji se mi tu židle..

3 Maki Maki | Web | 13. listopadu 2015 v 19:39 | Reagovat

Nojo... Pátek třináctýho hold

4 creepypasters creepypasters | 13. listopadu 2015 v 19:43 | Reagovat

Já ten pocit znám stiak.Kamarádce včela zabila mámu zrovna když pro ni šla do školy.Musela se hodně bát protože tam čekala asi do 5 než ji to řekli.Už jsem ji neviděla ale vím že je u babičky.Ale já jsem se málem zabila na skále.Mohla jsem mít zlomenou vaz,roztříštěnou lebku,znetvořené tělo protože bych spadla z padesáti metrového srázu.Zachránila mě hromada ostrých jak břitva klacků které mi stáli v cestě k odpočinku.Takže já ten pocit znám dobře a doufám že se zotaví brzy.A venosaurko můžeš příště projevit víc soucitu než napsat "první".😢

5 creepypasters creepypasters | 13. listopadu 2015 v 19:45 | Reagovat

Stiak můj komentář spadl do spamů můžeš go napravit?Je to důležité

6 Bea(st) Bea(st) | Web | 13. listopadu 2015 v 19:53 | Reagovat

Pro mě byl tento den spíš šťastný. Odložila se mi čtvrtletka z matiky, odpadla první hodina (i přesto jsem však přišla do hodiny pozdě...) a namísto ajiny jsme se dívali na film (sice to bylo Frozen, ale furt lepší se dívat na něco naprosto divnýho než se učit). Každopádně díky mé empatii... Cítím se prostě blbě... Mno doufám že mu bude líp. (A to teď ne proto, abych ti udělala radost Sti, že o něj mám "strach", doopravdy soucítím a cítím se blbě...)

[1]: Mno... Doopravdy úžasné gratulace... (Kdyby to nebylo k vážnějšímu tématu, myslela bych to i upřímně, ale teď jsi snad pochopila, že to upřímně nebylo) (-Snad pochopíš co jsem chtěla říct, bo čeština je fakt hroznej jazyk a když se někomu vypne mozek...)

7 Bea(st) Bea(st) | Web | 13. listopadu 2015 v 19:58 | Reagovat

[2]: Zřejmě máš v pokoji duchy. Moje židle vydává stín až MOC podobný Purple Guyovi z FNaF a co je další věc ještě k tomu mám fialovej pokoj... Náhoda? Nemyslím si. :D Já takovéhle zkušenosti nemám, já naopak cítím emoce a bolest (ve většině případů ztlumenou) ve snech. Zdá se mi že chodím po růžích a hele bolí mě nohy jako bych chodia po špendlíkách. Zdá se mi že vyžírám sousedům spíž (která ale byla v našem domě) a když se probudím cítím chuť lineckého. Jezdím po silnici po kolenech a když se vzbudím mám odřená kolena... Meh, mno ´žasně se mi spí

8 ami1987 ami1987 | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 20:07 | Reagovat

Aaaaaa, piatok trinásteho, aaaaaaaa!!!! (^-^)

9 StringlessPuppet StringlessPuppet | 13. listopadu 2015 v 20:10 | Reagovat

[5]:pro me je 13 taky spíš šťastná i když jsem se dneska vysekala na schodech před par lidma co z toho měli Výtlem. Ale teda nechtěla bych vidět, co Stiak. Sice k nám musela jednou sanita, když někdo dal našemu spolužákovi takovou do nosu, že mu zlomil nos i lícní kosti a ten se začal dusit krví a ta pak byla od vchodu do školy přes celej chodník až ven jo, fajn, ale tohle teda... to je hrozný... snad bude v pohodě...

10 StringlessPuppet StringlessPuppet | 13. listopadu 2015 v 20:13 | Reagovat

[9]:boze preklikla jsem se na 5. Ale myslela jsem 6, pardon!

11 Markísímo Markísímo | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 20:21 | Reagovat

No jo no, hold tohle se ve světě stává velmi často, a někdy to je i horší. Myslím že každý už viděl něco takového na živo, a ano, není to vůbec příjemné.

A ta lampa, co to k sakru? x'D

12 Seni Seni | 13. listopadu 2015 v 20:38 | Reagovat

Oh môj bože tak to muselo byť naozaj nepríjemné. Tak dúfam že chlapec bude v poriadku. Mne sa nikdy nič také nestalo ale kamarát robí horského záchranára a zároveň lyžiarskeho inštruktora a raz na lyžovačke (bol mimo službu) sa pokúšal oživiť pána čo narazil do stlpa vleku. Pán mal bohužiaľ vážne zranenie hrudníka a zomrel mu pod rukami. Vravel že najhoršie bolo počuť dcéru toho pána čo tam lyžovala s ním ako na neho s plačom kričí aby jej otca zachránil, keď už mu nebolo pomoci.

13 Markísímo Markísímo | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 11:58 | Reagovat

Pamatuji si, že před letníma prázdninama, jednou v tělocviku jsme v pohodě cvičili, a najednou tam objevili chlapce co ležel na zemi, byl celý od krve, a zřejmě měl rozříznutou hlavu. Učitelka si toho jistě všimla jako poslední. Volali jsme záchranku. Nejvíce mě ale dostala jeho rodina, otec totiž chtěl být v práci, a nechtěl jet za ním, mezitím co se dostavila babička úplně v klidu, celá vysmátá tam přijela na kole. Pomalu jej odložila, a pak jen tupě přihlížela. No a matka? Ta nic nedělala, jen hleděla.
Nikdo z nás pak nešel na oběd xD

14 STIAK STIAK | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 12:28 | Reagovat

[1]: Ah, gratulace.

[2]: Když jsem to sledovala, vybavila ses mi ty...
A lampa je venku na dešti, v pokoji už jsem ji nechtěla °^°
Ale hejbající se židle... To je děsivý...

[3]: Bohužel ;-;

[4]: Wo-... Wow... Chudák holka, to pro ni musí bejt... Příšerný... a to, že jsi v pořádku, je jedině dobře, protože... To by bylo hodně drsný... A blbý..  Jak se to stalo...?

[5]: Je to šmejdské. Zlý spam. Ale neboj, vždycky něco takového uvidím...

[6]: Tak... To se máš :) Jako, můj den byl taky vcelku v pohodě, nic zvláštního, ale pak tohle...

[7]: Oh my... Až takhle drsný sny? No tak to je... Epický, ale vcelku creepy... Mě se nic takovýho neděje, nestalo, ani si sny pořàdně nepamatuju, proto... Wow.

[8]: Podivný to den... °^°

[9]: Auva, jsi šikovná... A taková rána do nosu? Tak to je pořádné... U nás se nic takového nestalo a já jsem celkem ráda. Protože tohle, to je síla... Jako jo, kluk není v největším nebezpečí, když přijela sanitka, byl prý při vědomí a prý ho nějak bolela kyčel nebo jak... Ale nemělo by to být nejhorší... Doufejme...

[10]: Se stane, to nevaa!

[11]: Není. Stoprocentně není...
A ano, mám šikovnou lampu. (Jé, já našla ještě pár střepů!)

[12]: S tou dcerkou... To musel být příšerný pocit... Skutečně, tohle mu nezávidím, já... Dokážu si tak nějak představit, co se dělo, a tý malý holky je mi hrozně líto... Tohle muselo bejt... Hrozný...

[13]: Holy shit... Tak tohle bylo od tý jeho rodiny dost hnusný... Od RODINY by se čekalo něco mnohem víc... Kdo ví, co se skutečně stalo...

15 creepypasters creepypasters | 14. listopadu 2015 v 12:46 | Reagovat

[14]:Byla jsem na táboře a hráli jsme hru na kopci kde byli skáli a ten sráz. Rozhodls jsam se že tu skálu sjedu jelikož byla celkem rovná.Ale uklouzlo to a já to sjela na to dřevo.Nohy byli v prdeli řvala jsem tak že to slyšeli až na konci lesa a až doma jsem si uvědomila že ty klacky mi zachrálili život.😶

16 STIAK STIAK | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 13:23 | Reagovat

[15]: Wo...
Woah...
To... To ale muselo bejt docela...
Těsný... Holy shit, hlavně, že jsi v pořádku...

17 Nogitsune Nogitsune | Web | 14. listopadu 2015 v 14:16 | Reagovat

Wow, chudák kluk a všichni, co u toho byli, musí to být opravdu silný zážitek.
Na tomhle blogu jsem poprvé a zaujalo mě nejen téma mé milované creepypasty, ale i tvůj způsob psaní. Dokázala jsem si teď všechno pomocí tvého popsání té situace, představit a při čtení mě i zamrazilo...

18 Markísímo Markísímo | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 14:43 | Reagovat

[14]: Ano, bylo to od nich hnusné.

Prý vrazil hlavou do mantinelu u hřiště asi

19 Markísímo Markísímo | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 14:59 | Reagovat

Už se vám stalo že vám někdo umřel na škole? Nám se jeden ze školy oběsil, a jeden před týdnem zemřel na rakovinu

20 Markísímo Markísímo | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 15:00 | Reagovat

*Vlastně neoběsil, ale zastřelil.

21 Dark Wolf Dark Wolf | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 15:28 | Reagovat

Omg... Tak včera Zalgo teda hodně zaútočil...
A jinak:

Hodně štěstí, chlapče. Sice tě neznám, ale věřím, že jsi dobrý člověk a věřím, že se všechno určitě zpraví a bude to zase v pořádku... hodně štěstí, držím palce

22 Giuru Giuru | 14. listopadu 2015 v 20:12 | Reagovat

[19]: Ano. Oběsil se mi můj jediný kamarád, ale.. To je na dlouho

23 Venosaurka Venosaurka | 14. listopadu 2015 v 21:35 | Reagovat

[6]: mně se jenom špatně vypálilo dívko a narazila ruku

[4]:říkám je to jedno s mích prvnich výtěztvých

24 Alicia z Arku Alicia z Arku | 15. listopadu 2015 v 7:07 | Reagovat

Já jsem předevčírem zkolabovala v nemocnici přímo při rentgenu. Bylo mi na zvracení. I když jsem měla otevřené oči, tak jsem viděla jenom tmu. Pak mě převezli na ambulanci a tam se mi udělalo líp. Tak jsem do ordinace šla pěšky. Tam mi doktor dal dvě čokolády a řekl mi, že se moje záda nerovnají a ani nekřiví.

25 Markísímo Markísímo | E-mail | Web | 15. listopadu 2015 v 15:05 | Reagovat

[22]: Tak to je mi líto....

26 Giuru Giuru | E-mail | Web | 15. listopadu 2015 v 20:34 | Reagovat

[25]: To nevadí. STalo se, stalo.. Už to nevrátíme

27 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 14:12 | Reagovat

Jsem pověrčivý člověk. Dost. Třeba se vyhýbám kočkám, dávám si pozor na rozbitá zrcadla a tak.
A pátek třináctého je pro mě pátek třináctého.
Záleží na sugesci.
A tyhle věci... Lidé sražení autem... Nedějí se jen v pátek třináctého.
Když bylo v červnu to nechutné horko, šla jsem ze školy přes náměstí a najednou nad sebou slyším vrtulník. Strašný dav se sbíhal ke škole jen dvacet metrů ode mě. Ale já ne. Já nad tím pokrčila rameny a šla si svou cestou. Vrtulník, lidé, kdo ví co... Ten večer jsem zjistila, že ve chvíli, kdy jsem se otočila na svou cestu tam umřel kluk. Odpadl od horka, už ho nevzkřísili... Dvacet metrů ode mě někdo zemřel. A ve chvíli, kdy umíral jsem si řekla... že je mi ukradené, co se děje.

28 STIAK STIAK | 13. dubna 2016 v 15:27 | Reagovat

[17]: Tak to... To mě těší... He... ^^

[18]: To nejspíš nebylo nic příjemnýho...

[19]: U nás v bejvalý čtvrti se jeden kluk oběsil, ale víc toho nevím...

[21]: Yea...
A děkuju... ^^

[22]: ;-; *hug you*

[24]: Ohh, poor you...
*radši přehlídne slovo "čokoláda", nebo by začala jančit jak fangirl...*
(Ano, mám na čokoládu hroznou chuť ><)

[27]: Oh...
Nevím, co k tomu napsat, tenhle pocit musí bejt...
Divnej...
Ale... Na druhou stranu tam bylo dost lidí a nepomohli mu, takže i kdybys tam šla, nic by to nejspíš nezměnilo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
STOP!
Nemáte povoleno kopírovat překlady bez tabulky pod každým překladem "Překladatel, Autor, Originál" a uvedením odkazu na původní překlad.
Pokud to porušíte, najdu si váááás XD
(A moc dobře víte, že já bejt zlá nechci Q--Q)