Tear

16. dubna 2015 v 20:09 | Stiak |  CR∃∃P⑂P∀S⊥∀


Když mi bylo 5, rodiče se rozvedli. Zůstala jsem se svou sestrou u táty a k mámě jsem jezdila jen občas. Všechno bylo v pohodě, chodila jsem do školy, měla jsem spoustu přátel, ale jednoho dne se vše změnilo. Když mi bylo 17, máma umřela. Infarkt. Táta se s námi přestal bavit a pořád se zavíral do pracovny. Jednou, když někam jel, jsme se se sestrou proplížily dovnitř. Na zdech byly mapy, na stole hromada papírů a na zemi se válelo asi 20 knížek. Jednu z nich jsem zvedla, byl to nějaký starý deník.

-------ale radši si dávám pozor. Mohli by být všud-------

Stránky byly bohužel roztrhané....

----------------------
Když mi konečně bylo 18, začal se otec chovat divně. Byl bledý a každý den měl tmavší a tmavší kruhy pod očima. Ptaly jsme se ho co se stalo, ale on nereagoval. Ani se na nás nepodíval. Jakoby jsme tam vůbec nebyly... Znova se zavřel v pracovně. Sestra se ke mně naklonila a zašeptala "Nezbláznil se?" "Doufám že ne..." "Takhle se ale chová od té doby, co matka... víš co..." "Měly bysme za ním jít, chci vědět co se děje." Sestra jen kývla hlavou a pomalu jsme šly k jeho pracovně. Sestra zaklepala. Nic se neozvalo. Zaklepala silněji. Pořád ticho. "No, jinak to asi nepůjde." otevřela jsem dveře. U stolu seděl otec a leštil nějakou zbraň. Na zemi se válely roztrhané papíry a mapy. "Tati, nechceš nám vysvětlit co se děje?" nevnímal. Sestra se zeptala ještě jednou. nic. Hlasitě jsem si odkašlala. Otec zvedl hlavu. Konečně nás vnímal. "Co-se-to-tady-děje?!!" řekla jsem nahlas. "Už se blíží, už tu brzo budou. Přijdou si pro vás. Ale pro mě ne! Živého mě nedostanou, já se nenechám, já nepůjdu, já ne!" řekl otec roztřeseným hlasem. "Ale kdo přijde?! A proč?!" Otec se podíval z okna. "Už je pozdě... už je moc pozdě." zvedl zbraň a dal si jí k hlavě. "Tati počkej, my-" "V pekle má každý své místo." PRÁSK "Panebože!" sestra začala panikařit. "Co budeme dělat????" "Klid! Zavoláme policii. Podej mi telefon." Sestra rychle běžela po schodech do svého pokoje. Na stole ležel nějaký deník. Začla jsem číst poslední stránku.

'Moje dcery se asi zbláznily. Myslím, že mě chtějí zabít. Už se o to párkrát pokusily... Radši to řeknu policii...'


"COŽE?!" Sestra seběhla dolů. "Mám ho, zavoláme policii, ta to vyřeší!" "Ne.. nemůžeme." podala jsem jí deník. "Cože?! on... on se zabil a hodil to na nás?!" Venku se ozvala policejní siréna. Za ní další a další. Rozhlédla jsem se po pokoji. "Ven oknem HNED!" oknem jsme prolezly na zahradu. Z kůlny jsem rychle vzala něco na obranu. Mačetu a srp. Náš dům stál hned vedle lesa... Chytla jsem sestru za ruku a co nejrychleji jsme běžely do lesa. Za náma se ozývaly výstřely. Doběhly jsme na mýtinu. Výstřely utichly. "Asi jsme jim utekly." Sotva jsem to dořekla, všude okolo se rozsvítilo. Vítr nám metl do očí kamínky. Zvedla jsem hlavu. Nad námi letěla helikoptéra. "To si snad děláte srandu." Po ruce mi přejelo červené světýlko. Objevilo se znova. Sestra ho měla přímo mezi očima. "Co to-" "Ksakru, zaměřovače! BĚŽ!!!" Helikoptěra začla střílet. Jen tak tak jsme uskočily. Jenže každá na jinou stranu. Už jsme se k sobě nemohly dostat. Helikoptéra odletěla pryč. "Proč přestala?" "Já nevím.... to je jedno ..... musíme pryč!" Začly jsme znova utíkat. Na chvíli jsem se ohlédla. Za námi bylo nejmíň 50 policistů.. a všichni po nás stříleli. "BĚŽ, BĚŽ!" Policisté se ale hrnuli i zepředu. Musely jsme se rozdělit. "JÁ SI TĚ PAK NAJDU, PŘÍSAHÁM!!! NENECH SE ZABÍT!" Sestra zatočila srpem. "NEBOJ, BRZY SE UVIDÍME!" pak jsme se každá rozeběhla jinam.

Před policisty se mi podařilo uprchnout. Doufám, že sestře také... Doběhla jsem do města. Myslela jsem si, že si odpočinu, ale ne. Musela jsem se proplížit až k nějakému starému hotelu. Byl už dávno zavřený a tak mě tam policisté nemohli najít. Cestou jsem ukradla bílou masku a barvy z nějakého stánku. Pro jistotu. Nakreslila jsem na ní oči, ústa a pod levé oko velkou červenou slzu. Nevím proč. Nevím, co se otci stalo, nevím, kde je má sestra, nevím, jestli je naživu... ale musím to zjistit... Zatím zůstanu tady...

-----------------------
Seděla jsem na zemi a čistila mačetu. Najednou jsem něco zaslechla. "Ale já se bojim..." "Nebuď srab vole, Bill nám prý dá stovku když přineseme něco z týhle barabizny!" Výborně, to jsem potřebovala. Haranty co mi sem polezou. Pomalu jsem se připlížila ke dveřím. Hned jak prošli, chytla jsem jednoho z nich a zlomila mu vaz. "Není to tu tak děsivý ne? Gregu?" Druhý kluk se otočil. Pustil baterku na zem a rozklepal se. "K-kdo jste? A-a co tu děláte???" "No... řeknu ti to později... Uvidíme se v pekle." Jednou jsem švihla mačetou a kluk šel k zemi. "Myslím, že to tady nebude taková nuda."

Překladatel: Není, originál je v češtině :D
Autor: Tear CZ/SK
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 suri02 suri02 | E-mail | 18. dubna 2015 v 11:20 | Reagovat

S.U.P.E.R.!!!

2 Little Bad Princess Little Bad Princess | E-mail | Web | 19. dubna 2015 v 8:03 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, že se líbí!

3 Nyu Nyu | Web | 19. dubna 2015 v 13:53 | Reagovat

Díky moc za přidání  Určitě mi to pomůže rozrůst stránku  :-)  :-) :-) :-)

4 Azi Azi | 19. dubna 2015 v 20:41 | Reagovat

Tak tahle je úžasná :3

5 Dart Dart | 4. srpna 2015 v 18:48 | Reagovat

U věty U stolu seděl otec a leštil nějakou zrbraň jsem dostal nehorázný záchvat smíchu :DDD

6 STIAK STIAK | Web | 11. října 2015 v 14:11 | Reagovat

[3]: Skvělé, jsem ráda! ^^

[4]: Yep!

[5]: Dvojsmysly everywhere. Twl.... *chcípá smíchy* :'DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
STOP!
Nemáte povoleno kopírovat překlady bez tabulky pod každým překladem "Překladatel, Autor, Originál" a uvedením odkazu na původní překlad.
Pokud to porušíte, najdu si váááás XD
(A moc dobře víte, že já bejt zlá nechci Q--Q)