Nikdy neštvěte Eyeless Jacka | Creepypasta

20. dubna 2015 v 19:18 | STIAK & Attano |  F∀NF¡KC∃
Okay, lidi! Rozhodla jsem se napsat s Discordem, nebo taky IlikeCacaem, společnou Creepypasta fanfikci! Pak jsem teda dohodnutá ještě s nějakýma lidma na napsání společné fanfikce, ale nějak mě nenapadá, čím začít. Rozhodně se těšte! X33

Takže tady je naše ff. Alespoň já jsem se u toho nachcípala smíchy. Hlavně u jeho částí. Doslova jsem umírala XD No, tady to je!

Discord (IlikeCacao) = světle zeleně
Já (STIAK) = žlutá




*Z pohledu Eyeless Jacka*
Je okolo čtvrté hodiny ráno. Dneska jsem si sakra užil noc. Sledovat vyděšené výrazy mých obětí je prostě k nezaplacení. Dneska jsem si přišel i pro ledviny malýho dítěte. Když to viděla pak jeho máma, málem omdlela... Ale to už jsem byl dávno z jejího dohledu.
Když tak přemýšlím... Ledviny toho prcka jsem si přinesl s sebou, stejně jako spoustu dalších. Těším se, až si zase dám dětský ledvinky. Chutnají skoro úplně jinak.. Kdy naposledy jsem vlastně měl dětský ledviny?
Jack přešel ke stolu, kde měly ležet všechny nakradené ledviny z dnešní noci. Chystal si je dát do mrazáku, aby se nezkazily. Až na ty dětské, na ně měl zrovna chuť. Ale... Místo hromádky ledvin našel jenom louži krve, která z nich vytekla. Zavrčel.
"Jeffe! Tos byl ty?" ozval se velice naštvaný hlas domem...


*Silver, Bjač*
Je kolem čtyř ráno a mě zase probral hlas. Jack. Zavrčel jsem a zvedl se, ovládat své tělo jen nohama byl celkem opruz. Ale zase jsem měl výhodu v tom, že mě nikdo neotravoval se zbytečnými otázkami, jestli mu něco podám, to bylo fajn. Jo, mít jen nohy mělo bohužel víc nevýhod než výhod. Jeffery mě otravoval s dotazy, jestli si s ním neplácnu a Sally chtěla hrát kámen - nůžky - papír. Že ji Jeff navedl.
Neměl jsem náladu na zbytečné kecy ohledně toho, proč tk řve, spíše mě zajímalo, co se sakra stalo. Vyšel jsem z pokoje, u kterého mi Slendy šikovně dal místo dveří závěs - někdy toho chobotničkáka fakt miluju - takže jsem nemusel řešit problémy s tím, jak to otevřít... Došel jsem k Jackově pokoji, odkud se jeho hlas ozýval. "Stalo se něco, Jacku?" Zeptal jsem se jen. Měl by mě slyšet i přes zavřené dveře.


*Eyeless Jack*
"Jasně že stalo! Kde - jsou - moje - nový - ledviny??" odděloval jsem slovo od slova. Otevřel jsem dveře, a měl jsem co dělat, abych po Silverovi, který tam jen tak stál, nevyjel.
"Ledviny?" zeptal se zvědavě Silver, když vešel do pokoje. Všiml si, že mám na stole tu kaluž krve.
"Tady byly!" ukázal jsem. "Ještě před chvílí jsem tu měl hromádku krásných čerstvých voňavých ledvin! Jsou fuč!"
"Já ti je nevzal," odpověděl na to Silver. Plácl jsem se do čela. Spíš do masky. "Určitě to byl Jeff."
"Jeff tady není," řekla tiše Sally, která vykukovala zpoza dveří do mého pokoje. Oba jsme se na ni otočili.
"Není? Vážně?" zeptal jsem se. Kdo to teda mohl být? Jeff většinou vyvádí takovýhle voloviny. Ostatní jsou v pohodě, ty nic takového nenapadne. Většinou.
Sally s úsměvem vešla do mého pokoje.
"Sally, a nebylas to ty náhodou?" musel jsem se zeptat.
"Ne, já to nebyla," řekla hodně přesvědčivě. Pokrčila přitom ruce. Asi jí budu muset věřit. Ale sakra, proč tolik vyvádím? Jenom pár ledvin, no. Třeba zrovna byly hnusný. Nalovím si lepší.
Najednou jsem si všiml na Sally jedné zvláštnosti. A bylo to divný. Sally s sebou neměla medvídka...


*Silver*
Ah tak, Jackovi zmizely ledviny. Jo, to se mu moc často nestávalo, a když se to náhodou stalo, byl z toho pěkně naštvanej. Podíval jsem se na Sally.
"Sally, kde máš medvídka?" zeptal jsem se jen, protože mě to celkem zarazilo.
"Položila jsem si ho na postel a šla si hrát s Jane, ale když jsem se vrátila, už tam nebyl..." řekla smutně. Podíval jsem se na Jacka.
"Buďto tu Jeff nebo Ben slušně štvou, nebo se tu děje něco fakt, fakt divnýho. Nikdo jinej než ty tady ledviny nejí a na nic mu nejsou, a nikdo jiný tu nepotřebuje medvídka." řekl jsem jen.
"Ben mě nenapadl." Zamračil se Jack.



*Sally*
Jack se na mě podíval.
"Sally, je tu Ben?"
"No, měl by být ve svém pokoji," pokrčila jsem rameny. "Mám ho zavolat?"
"Ne, to je dobrý, půjdu s tebou," nabídl se Silver.
"Půjdu i já," řekl Jack. Tak jsme spolu prošli chodbu až k Benovýmu pokoji. Už jsem chtěla zaklepat, tak, jako to dělám vždycky, ale Jack rychle rozrazil dveře. Ben, který seděl na židli v pokoji, koukajíc do počítače, se šíleně lekl. Asi byl zrovna zabraný do hackování do počítače své další oběti.
"Co je?" vyhrkl. "Neumíš klepat?" Když se na nás podíval, opravil se. "Neumíte klepat?"
"Já ne," uchechtl se tiše Silver. Jackovi ale do smíchu očividně tolik nebylo.
"Nevíš, kde jsou moje ledviny?" chytil Bena za krkem.
"Žeby v tvým břiše... áu!" Jack přitlačil. Bylo to jen pár ledvin... Ale i tak ho to naštvalo. A na vtípky neměl náladu. Rozhodl se Bena po chvíli pustit. Ten si hned pak začal mnout krk. "Co máš na mysli?"
"Nalovil jsem si ledviny. Teď jsou pryč. Nevíš o tom něco?"
"Cože? Ne, fakt ne, přísahám!"
"A taky jsem ztratila medvídka!" ozvala jsem se tiše. Ben se na mě podíval. "Jakto?"
"No, zůstal na mojí posteli, když jsem si šla hrát s Jane. Pak už tam nebyl," zopakovala jsem mu.
"Obojí se to najde," usmál se a otočil se na točící židli, aby mohl zase něco udělat na počítači.
"Tak to teda ne," řekl Jack rázně, chytil židli za opěradlo a táhl ji i s Benem pryč z pokoje.



*Silver*
Se Sally jsme se na sebe podívali a pak vyšli za nimi. Ben se s výrazem '._.' Nechal táhnout, neprotestoval, jen prostě seděl. Měl jsem za to, že v duchu dělá to své 'Vzuuuuuuuuum' a má chuť dělat letadýlko. Kdybych mohl, asi bych si nafackoval za své myšlenky. Sally na chodbě zahlédla plačící Leilu a docupitala k ní.
"Co se stalo?" zeptala se trochu ustaraně, a odpovědi se jí po chvilce dostalo. Proč mě jen ta odpověď nepřekvapila?
"Někdo mi ukradl housle..." vzlykla Leila. Asi jsem tu jedinej, komu nikdo nic neukradl, protože ani nebylo co. Stejně mě ale zajímalo, kam mi tenkrát zmizely ruce. Jo, to bych FAKT rád věděl...



*Z pohledu Tobyho*
Sakra, nemůžu najít svoje sekery. Kde jsou? Zase Jeff? To snad ne!
Toby se rozhodl vyjít z pokoje. Zamířil si to rovnou k Jeffovi, když si všiml, že Eyeless Jack táhne Bena na jeho židli přes chodbu, za ním jdou Silver a Sally. Najednou se Sally rozeběhla za Leilou.. Slyšel jsem, o čem mluvily. Ztratily se mi sekery, a podle jejich krátkého rozhovoru ještě Leila přišla o housle... Šel jsem k Silverovi.
"Čau, co to..." ukázal jsem na Jacka, který se snažil dostat Bena přes práh do svého pokoje.
"Někdo tu krade. Jackovi se ztratily ledviny, Sally nemá medvídka, Leila zase housle... Neztratilo se i něco tobě?"
"Moje... Sekery..." byl jsem zaražený. Když mi Silver v rychlosti vysvětlil, co se Jackovi zezačátku stalo, moje podezření na Jeffa mě docela opustilo. Z přemýšlení mě vytrhl Jackův křik.
"To jsem snad debil nebo co?"
Já, Silver, Leila i Sally jsme se otočili. Vyšel jsem směrem k Jackovýmu pokoji. Ty... Ledviny tam ležely. Na stole, vypadaly nedotčeně.
"Co se děje?" zeptal jsem se.
"Moje ledviny..." odpověděl Jack a ukazoval na ně oběma rukama. "Tak dám je sem, oni zmiznou, jdu pryč a jsou zpátky! Co to má bejt??"
"Někdo se nás tady snaží moc dobře, ale nemile vytrollit. Mohl bych se od něj učit..." špitl jsem.
Najednou jsem uslyšel další výkřik. Sakra, to není toho křiku už dneska až moc? Žaloval bych je za rušení nočního klidu... Všechny tady. Jenže tohle byl výkřik Clockwork. Letěl jsem za ní, jak nejrychleji jsem dovedl. Byla v koupelně, zírala na sebe do zrcadla. Její hodinky byly pryč... Místo nich jsem viděl jen prázdnou díru, kde kdysi bylo její druhé oko...


*Silver*
"Kdybych vás neznal, myslel bych si, že jsem v nějaky psychiatrický léčebně. Ještě mi někdo řekněte, že Stevenovi někdo ukrad pokéball s Miki a fakt bych se šel asi profackovat, kdybych mohl." Zamumlal jsem pro sebe. Ben se začal na té otáčecí židli točit, takže si asi splnil svůj sen toho, stát se raketou. "Bohužel, Silvere, fakt mi ji někdo vzal." Ozvalo se za mnou posmutněle. Ohlédl jsem se, ta bytost, co vypadala trochu jako učesanej mop, tam stála. Znovu jsem se podíval na Jacka, co vyšiloval u ledvin, a pak se podíval na Sally, co už spolu s Tobym vedli a uklidňovali Clock. Ta taky byla jako časovaná bomba...


*z pohledu Jeffa*
Tohle byl boží lov. Nic suprovějšího jsem ještě nezažil.
Zatímco si otíral zkrvavený nůž do bílé mikiny, došel k velkému domu. K tomu, kde přebývá spoustu Creep. Ke Slender Mansionu.
V klidu si pobrukoval, ani si nevšiml, že se v jeho pokoji svítí. Otevřel hlavní dveře, kterýma se dostal do chodby..
Hned mi tu něco nehrálo. Zapíchl jsem nůž do stěny a první pokoj, kam jsem se rozhodl vydat, patřil Eyeless Jackovi. V pokoji se mačkalo několik Creep, pořád něco kecali. Eyeless Jack stál u stolu s čerstvýma ledvinama.
"Co se sakra děje? Nějakej sněm nebo co?" nevydržel jsem to a zeptal jsem se.
Jack mi v rychlosti vysvětlil, co se stalo. Když zmiňoval moje jméno, musel jsem se ohradit.
"Co zas já? Proč ze všeho viníš mě?" ale Jackův pohled mě umlčel. V podstatě byl v právu, už jsem mu několikrát třeba vzal masku a vyměnil ji s tou Maskyho.
"Tobě nic nechybí?" zakončil svoje vyprávění.
"No ne," pokrčil jsem rameny a vzpoměl jsem si na nůž. "Skoro. Čekej," vyklouzl jsem z pokoje a zamířil k venkovním dveřím, u kterých by v jedné stěně měl trčet můj nůž. Jo, byl tam. Ale... Dost drsně ohnutý...


*Silver*
Jeffery se ukázal! Předloha nepovedeného Jokera, mistr Trololo atp, měl fakt hodně přezdívek, se uráčil přijít dom. Bylo jasné, že tu nedělá voloviny on, ale někdo jiný, ale stejně bych mu trochu přál to, aby ho někdo něčím pořádně fláknul za ty promrhané dny otravováním mě, jestli si neplácnu, nezahraju kámen - nůžky - papír nebo mu něco nepodám. A taky by se mohl trochu ostříhat, zezadu vypadal jako Jane. Ať třeba Jeff nosí cop nebo culík, trochu mě i ostatní mátl.


*z pohledu Jacka*
Měl jsem chuť Jeffa uškrtit. I když nic neudělal. Prostě by si to zasloužil, s tím tady určitě všichni souhlasí. Nejvíc určitě Jane.
Když jsem viděl, jak se tváří na svůj zohýbaný nůž, málem jsem vyprskl smíchy. Jenže vzhledem k situaci a vzhledem k tomu, že jsem ještě před chvílí zuřil, by na mě ostatní čuměli jak na blba.
Pořád jsem sledoval Jeffa, který vytáhnul nůž ze zdi. Jeho víceméně usměvavý obličej se teď protáhl do naprosto groteskní grimasy. Jeho oči se... Počkat ne. Ne, to né! On fakt... Sakra, no jo! Držte mě někdo!
Jeffovy oči se pomalu začaly zaplňovat slzami. Bezhlasně opakoval jednu frázi.
"Můj nůž... Můj nůž..."
Bože! Držte mě někdo! Tohle nedávám!
Musel jsem vběhnout zpátky do svého pokoje, který se zatím vyprázdnil, protože všichni sledovali to divadýlko na chodbě. Narval jsem si do pusy jednu ledvinu, aby mě alespoň něco umlčelo a zabránilo ve smíchu. Ale pletl jsem se. Začal jsem se řehtat a k tomu jsem se zakuckal.




*Silver*
Přivřel jsem oči. Krom plačícího Jeffa a tlemících se Sally, Clock a Leily jsem slyšel ještě něco dalšího. Tohle neznělo jako žádná z Creep... leda by se lehce nadechla hélia. Tohle znělo jako něco jiného. Jako... "Člověk." Zamumlal jsem a rozhlédl se. A opravdu. Sice jsem ho neviděl, ale když jsem pohnul hlavou, pochechtávání se zesílilo. Jak se sem mohl dostat člověk. Jak tu mohl přežít tak dlouho a hlavně být tak nenápadný, aby si ho nikdo nevšiml. Mno, s retardovaností některých dalších to nebylo tak těžké, ale i tak...



*z Jackova pohledu*
Vykoukl jsem z pokoje a zase jsem se rozchechtal. Tohle mě dorazilo. Totálně.
Silver se zrovna ohlédl. Zamračil jsem se. Z ničeho nic mě to znepokojilo. Zamračil jsem se. Fakt jsem slyšel, jak Silver řekl "Člověk"? No díky Silvere, teďka už se tolik nebavím.
Jack se posadil na svůj stůl. Takže, začal si urovnávat myšlenky. Kdo by tohle udělal? Skoro všichni byli tady. Ledaže někdo z venku přišel a udělal to. Typuju Jane. Jenže ta byla někde nahoře a kdyby šla po schodech, bylo by to slyšet. Hodně mě znepokojovalo, jak Silver řekl "člověk". Počkat... Chtěl tím říct, že to mohl být nějaký člověk?
Jack vyrazil z pokoje a rozhlížel se po chodbě. Někde vzadu se mihnul čísi stín.
"Hej! Héj! Čekej! Kdo jseš?" rozeběhl se Jack tím směrem. Všichni se otočili a rozeběhli se za Jackem. I Jeff přestal s tou komedií a vydal se tam s nimi.


*Silver*
Well... Neměl jsem zájem o to, za nimi běžet. Na co bych jim taky byl, když nemám ruce a bude se muset chytat? Bylo celkem fajn je sledovat... tedy dokud ten lidský stín nezamířil ke mě. Stál jsem pro něj za rohem, takže mě neviděl. Někdy se hodí staré dobré způsoby, jako třeba sviňské nastavení nohy. Upadl, tvrdě narazil na břicho. Jednou nohou, kterou jsem měl mezi jeho lopatkama, jsem ho držel na zemi. Podíval jsem se na zbytek. "Hej. Neberte Jackovi titul slepýho a pojďte sem." Nechápal jsem, proč se za ním sakra honili, když stačilo jen počkat. Že by sem konečně přilétlo to UFO, jak s ním neustále plašej v Americe, a vyměnilo jim mozky? Asi ano, protože jsem si přišel jako mezi bandou idiotů. Netvrdím, že já jsem taky nebyl idiot. Zvedl jsem se a ta osoba, asi sedmnáctiletý kluk, modrookej blonďák, padla do rukou Jackovi. Předem tomu klukovi přeju: Odpočívej v pokoji.




*Eyeless Jack*
"Kdo-sakra-jsi?" odděloval jsem slova, jedno po druhém. Chlapec se tvářil krapet hodně vyděšeně. "Odpovíš mi?" držel jsem ho za mikinu, lehce jsem ho přiškrcoval.
"J-jsem Jason," odpověděl.
"A co tady kurva chceš?"
"Z-ztratil jsem se.. Tak jsem našel tenhle dům.. A... Myslel jsem, že je opuštěný..."
Lže. To jsem poznal.
"Jak a proč jsi Jeffovi ohnul nůž?"
Kluk, teda Jason, se zatvářil zmateně, asi jako dítě, co se chystá lhát mamince, že za nějakou věc nemůže.
Jeff zaslechl svoje jméno a přistoupil blíž.
"Tos byl ty? Ty šmejde!" chystal se mu jednu vrazit, ale včas jsem ho zarazil.
"Otázka zněla jasně: Jak a proč?"
Došlo mi, že to byl on, kdo nás tu celou dobu štval. Nejradši bych ho na místě kuchnul. Vlastně bych mohl. Ale zajímalo by mě, PROČ je tu a JAK to tu mohl přežít.


*Silver*
Opřel jsem se zády o zeď a sledoval celou situaci. Yay, ten kluk asi fakt umře. A k tomu, být jím, tak bych se celkem styděl, protože ho 'chytil' o cca 3 roky mladší... člověk? Byl jsem sakra člověk? Mno, to je jedno. Otázku o tom, co sakra jsem za živočišnej druh, si nechám raději na později. Z vrchního patra, tedy, již ze schodů, se ozvala Jane. "Sally, našla jsem tvého medv- co se to tu sakra děje?!" Řekla. Sally k ní doběhla a vzala si svého méďu, objala ho. "Timmy(xD)! Ty jses neztratil!" Řekla. Jane dala ruce v bok, raději bych byl i bez nohou, než aby mě seřvala. Nebo bych se jako Steven raděj věnoval jinejm věcem, i když by to bylo třeba kecání s Puppeteerem o tom, jaký je dneska počasí. A že jsme ty debaty oba nenáviděli.


*z pohledu Eyeless Jacka*
Díval jsem se mu do očí. Cukal sebou, měl trochu strach.
"Jak dlouho tu jsi?" zeptal jsem se tiše.
"Už nějakou dobu to bude. Asi týden nebo tak."
"Cože? Týden?" Jacka to trochu rozčílilo. "Jaks' to dokázal, aby tě nikdo nenašel?"
"Umím se schovávat," odsekl Jason. Celkem troufalý, vzhledem k situaci. Pokračoval jsem v kladení otázek.
"Proč jsi nevypadnul?"
"Bavilo mě to tady. Byli jste komičtí. Hrozně jsem se tu bavil."
Jen si tu z nás dělal prdel. A to nebyl dobrej nápad.
"Asi víš, co tě čeká, žejo?" řekl jsem s opovržením.
"Jo. Zdrhám." Než jsem stihl cokoliv udělat, Jason vyklouzl z mého uvolněného sevření a utíkal chodbou k hlavním dveřím. Jeff zareagoval. To mi na něj nesedělo, rychlý reakce. Nicméně po něm hodil ten svůj zohýbaný nožík. A kupodivu se trefil, přímo do Jasonova lýtka. Ten klopýtl, ale pořád se držel na nohou a utíkal. Rozeběhl jsem se za ním.


*ze Silverova pohledu*
Utíkal. Jednoduše utíkal. Kdybych mohl, asi bych fláknul flavou do zdi, ale jaksi jsem měl kšilt vzadu, takže bych si ho nanejvýše zlomil. Moc se mi nechtělo zvedat od zdi, ale to jsem zjevně nemusel. Na hlavě mu přistál celkem děsivej Pikachu a zakousl se mu zezadu do krku. Nebylo to smrtelné, ale bolelo to - zkušenost. Nikdy neštvěte pokémona, co má ostrý zoubky. Jason se zastavil, aby si mohl Pikachua stáhnout z krku a hlavy; asi moc rozumu nepobral. Sally se musela kousnout do rtu, aby se nerozesmála, protože to byl fakt idiot... Jack ho mezitím chytil a Steven vzal do náruče svou žlutou elektrickou krysoveverku, nejspíše, a rukou ho hladil po hlavě.


*Jack*
"Tady jseš ty zmrde! Co si to dovoluješ, utíkat?" chytil jsem ho tvrdě pod krkem. Dusil se. Ale to mi bylo jedno. Jeho život mi byl ukradený... Jediné, co jsem na něm viděl, byly ledviny. Držel jsem ho pod krkem a zvedal jsem ho do vzduchu. To musí bolet, ušklíbl jsem se. Pak jsem ho pustil na zem. Ležel a mnul si krk. Začal kašlat.
Vytáhl jsem v nestřeženou chvíli skalpel. Pak jsem se na Jasona vrhnul, hbitě jsem ho znehybnil a pak mu pomalu začal rozřezávat břicho. Ten jeho výraz - stejně jako výraz mých všech dalších obětí - je prostě dokonalý. Miluju strach zrcadlející se v jejich očích. Pomalu jsem ránu zvětšoval. Rozhodl jsem se mu vyříznout obě ledviny. Když jsem byl hotov, stejně mi to přišlo málo. Díval jsem se na něj a na jeho krvácející břicho. Strčil jsem do jeho rány znovu ruku. To teplo mezi jeho vnitřními orgány bylo příjemné, narozdíl od toho chladu noci tady okolo. Přemýšlel jsem, co mu za to všechno udělám. Schoval mi moje ledviny, můj oběd. Takhle teda ne. Nahmatal jsem jeho střeva a vytahoval jsem je ven. Jason byl na pokraji mdlob z té šílené agónie. Snažil jsem se, aby ještě zůstal vzhůru. Chtěl jsem, aby to mohl vidět.
Když jsem jeho střeva vytáhl mimo jeho břišní dutinu, začal jsem je řezat příčně a podélně, podle toho, jak mi přišly pod ruku. Jason tomu všemu přihlížel - ani neměl jinou možnost. Když jsem si se střevama dostatečně pohrál, vytáhl jsem mu žaludek, ale tak, že byl ještě pořád propojený se zbytkem Jasonova těla. Pomalu jsem žaludek rozřízl. Jason sténal. Pořád jenom sténal. Přestalo mě to bavit. Chystal jsem se mu vytrhnout srdce, ale pak mě napadlo něco jiného. Rychle jsem mu rozřízl velkou dutou žílu. Jeho krev se rapidně řinula z jeho těla. To by už mohlo stačit, řekl jsem si a zvedl jsem se od umírajícího Jasona.
Zasloužil si to.

*Silver*
Detailní prohlídku orgánů jsem nepotřeboval. Stačila mi Celebi, ze které visely svaly. Odvrátil jsem od toho pohled a znovu spolknul svou včerejsí večeři-svačinu. Bylo nechutný znova cejtit v krku pachuť chleba se sejrem. K tomu již zpola ztrávenýho, což jen nabudilo mou schopnost se pozvracet ze všeho. Zbledl jsem na maximum, což bylo sotva znatelný, a raději se klidil pohledem na Jane a Sally. Z očí se mi spustily pramínky krve, takže to trochu prozradilo mou znechucenost. Zavřel jsem oči a párkrát se nadechl na uklidnění. Nádech... výdech... asi Jacka zabiju. Říkal jsem mu asi milionkrát, že mi je nepříjemny, když přede mnou někoho vypitvá, a on to udělal. Přišijte mi někdo ruce a Jack už nikdy neochutná žádnou další ledvinu. Fakt, fakt ne. Na tváři jsem ucítil ruku. Otevřel jsem oči a díval se na Stevena, co mi z obličeje otřel krev. "Už zase, Silvere?" Zeptal se jen. Kývl jsem.



*Eyeless Jack*
Pomalu jsem se přesouval zpátky do baráku, a cestou jsem si pochutnával na Jasonových ledvinách. Ne tolik z nás snese pohled na pitvání, jak se tak rozhlížím. Náhodou je to ale zábavné, povrtat se v někom. Vrátil jsem se do svého pokoje a posadil jsem se. Dneska by to asi už stačilo, chci si teď v klidu sednout a odpočívat. Počkat... Sakra, já tady mám pořád tu zatracenou Benovu židli?
Jacka to ani tolik nenaštvalo, ale co člověka (nebo creepu) neuklidní víc, než vyhodit něco cizího ze svého pokoje?
Chodbou se ozval rachot židle, která se navíc nechtěla dostat skrze dveře. Po chvíli zápolení s ní jsem ji konečně dostal z pokoje. Ať si s ní Ben udělá, co chce, moje to není.
Tak jsem se otočil ještě jednou na tu židli. Možná nebyl nejlepší nápad nechávat ji uprostřed chodby. No co, stejně moje není...



*Steveeen bitches.*
Sakra, chudák Ben si nebude mít na čem hrát na raketu. To bylo od Jacka kruté víc než to, že vykuchal toho blonďáka před SIlverem. Zaslechl jsem, jak se na ní první člověk přerazil, a soudě dle hlasu to byl silně naštvaný pán s chapadly na zádech, ten, na kterého se dalo kreslit... mno, jednoduše Slendy. "KDO ZAS NECHAL NA CHODBĚ TU ZATRACENOU ŽIDLI?!" Zanadával.

*E. J.*
Jack se zarazil v půli pohybu.
"Sakra.." špitl. Rozhodl se ignorovat. Dělal, že si uklízí ledviny do svého mrazáku. Když už ale Slenderman zněl dost rozčíleně, ozval se. Nechtěl poslouchat Slendyho křik věčně. Nebylo to nic příjemného.
"To je Benova židle," řekl s klidem a doufal, že Slendy půjde Bena seřvat. Místo toho ale nakoukl do Jackova pokoje.
"Jóó? A co dělá tady? To mi teda vysvětli."
"Ben sem přijel na židli..." pokoušel jsem se z toho nějak vykroutit.
"Vážně? A proč přijel?" ptal se Slendy dál.
"Potřeboval jsem s něčím pomoc..." Tušil jsem, že Slendyho otázky budou nekonečné a že se prostě jednou přeřeknu a prokecnu to. No ale co. Jason leží vykuchanej venku a jen tak se rozhodně neprobere.
Jack začal Slendymu šetrně vysvětlovat, co se stalo. Pořád, skoro za každou větou vše trochu nadlehčoval informací o tom, že je vše v pohodě. Nakonec svoje vyprávění dokončil větou: "Ale je to v pohodě, jsme v bezpečí, Jason leží kuchlej támhle venku."
Reakce byla horší, než Jack očekával.
"COŽE se stalo???"


*Silver*
Raději jsem mlčel. Buďto bude mít problém Jack, my všichni nebo Smile, který mrtvolu nadšeně pojídal. Přecijen, byl to pes. Nejspíše. S jeho výškou a mohutností bych ho tipoval spíše na triceratopse, ale to je vedlejší. Jane a Sally se podívaly nad schody, kde byl Slendy a Jack.


*Z Jackova pohledu*
Zatvářil jsem se nevinně, že za to nemůžu. Taky že jsem nemohl. Ale Slendy to viděl docela jinak.
"To sis ho prostě nevšiml?" zaburácel.
"Nemám oči," ukázal jsem na svoje prázdné oční důlky a doufal jsem, že to na Slendyho zabere. Nějakou výmluvu jsem mít musel.
"Nehraj to na mě. Mohl sis ho všimnout..."
"Ale jak jsem mohl vědět, že tu někdo je?"
Viděl jsem na Slendym, že se zamyslel. Měl jsem pravdu - kdyby jsem si myslel, že tu někdo je, byl bych ostražitější. Ale bral jsem to tu jako bezpečné útočiště.
"Ale i tak, rozpitval si ho dřív, než ti řekl, JAK přesně proklouzl nepozorovaně dovnitř."
"A jo..." hlesl jsem.
"A navíc jsi ho musel kuchat zrovna před Silverem. Víš, jak to nemá rád."
"Omlouvám se..."
"Mě se neomlouvej," odešel Slendy z mého pokoje.
Zůstal jsem tam sám. Přišel jsem si najednou tak... Osamělý.
"Promiň, Silvere," řekl jsem do prázdna.


*Lost Silver*
Sally vyběhla schody za Slendym. Chtěla si hrát, a on jako jeden z mála respektoval to, že jí je tak málo. Zavřel jsem oči a přemýšlel. Steven se odtáhl a opřel se o zeď naproti. To triceratopsovité cosi, co bylo údajně pes, snědlo mrtvolu celou. I kosti. Yay, i z té představy se mi dělalo trochu špatně... Nebylo to nic příjemného, opravdu ne. Nejhorší na tom bylo, že jsem byl jeden z mála, co nebyli psychouši a neměli potřebu zabíjet. Já bych vlastně nikdy dobrovolně nezabíjel...


*Z pohledu Eyeless Jacka*
Seděl jsem na posteli a nudil jsem se. Co to sakra... Fakt? Mě trochu kvůli Silverovi trochu hryzalo svědomí? Ano, on nemá to pitvání, které já miluju, rád. Mohl bych se mu omluvit i z očí do očí a neříkat si to tady potichu do vzduchu. Když se zamyslím... Z očí do očí? Co jsem to kurva řekl..
Vyšel jsem ze svého pokoje a zamířil si to za Silverem, který zrovna nad něčím přemýšlel.
"Hej... Silvere?" Silver otevřel oči.
"Co?"
"Promiň mi to. Nemusels' to kuchání vidět. Fakt se omlouvám. Já nechtěl.."
Silver omluvu v pohodě přijmul. Chvíli jsem s ním ještě kecal a bavili jsme se. Pak jsem se zas uráčil odejít k sobě do pokoje a napadlo mě už konečně očistit svůj skalpel.


*Ze Silverova pohledu*
On se mi omluvil. Fakt, nezdálo se mi to. Štípněte mě někdo, jdstli nespím, protože já jaksi nemůžu. Nedal jsem na sobě nic znát, ani když odešel. Jen jsem byl stále bledý. Došel ke mě Laughting Jack. "Hej, Silvere, Silvere..." začal, "co tu děláš?" Zeptal se. "Mno... bydlím tu, žeby?" Odpověděl jsem. "A proč to děláš?" Položil mi další otázku. Jen jsem mlčel a sledoval ho, dokud mu můj pohled nezačal být nepříjemný a raději zase neodešel, což bylo fajn. Potřeboval jsem chvilku klidu.


*Eyeless Jack*
V klidu jsem čistil svůj skalpel. Vlastně všechno bylo teď v klidu. Prohlížel jsem si ten sakra ostrý nožík, blyštící se ve světle, který už připravil o život nespočet lidí, a ještě víc jich po setkání s tím nožíkem zůstalo bez ledviny. Setkání s tím skalpelem? Spíš teda se skalpelem a mnou. To já všechny ty lidi zabíjel, ne ten nůž. Sakra, zase přemýšlím nad kravinama, než abych dělal něco pořádnýho. Položil jsem očistěný skalpel na stůl a chystal jsem se si vlézt na chvíli do postele, ale rozmyslel jsem si to a vrátil jsem se pro nožík. Položil jsem ho vedle postele a až pak jsem se natáhl. Po tomhle zážitku možná začnu být trochu paranoidní. Nikdy nevím, kdy kdo může co ukrást. Třeba dokonce moji masku. To bych byl už asi totálně nepříčetnej.

Doufám, že se už nic takového nestane. Chlapec jménem Jason, jediný živý člověk, který pronikl do domu Creep, je mrtvý. A vzal si s sebou i tajemství, jak se sem dostal. Což je super. Alespoň to nikdo jiný neví. Slendyho to trochu rozhodilo, právě chodí okolo a vylepšuje zabezpečení. I když byl dnešek poněkud nenudný, užil jsem si ho. Konečně jsem si zase někoho rozpitval. Ale doufám, že se nic podobného dlouho nestane.
Eyeless Jack zavřel oči a v klidu usnul.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Silver/Discord Silver/Discord | 20. dubna 2015 v 19:20 | Reagovat

Je to shit, nuda, kravina. Vím to, protože jsem to psal. NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ!

2 Little Bad Princess Little Bad Princess | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 19:43 | Reagovat

[1]: Héj! Náhodou není! ...Ty moje části možná xD

3 Kris Kris | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 19:47 | Reagovat

Oh shit....to je epický! :333

4 Silver Silver | 20. dubna 2015 v 20:00 | Reagovat

[2]: Ty MOJE části! Tys vedla příběh, já byl jen Sakrastické vsuvky! :D

[3]: Díky. =D

5 Little Bad Princess Little Bad Princess | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 20:18 | Reagovat

[3]: děkujem! X3

[4]: Ale kecy prosimtě, moje části byly děsnej shit. Nuda. Alespoň jsi to nějak oživil xD já z toho chcípala! XD ale to jsem asi milionkrát říkala! XP

6 Šnek Šnek | 21. dubna 2015 v 6:36 | Reagovat

XD
Musím taky skusit s někým napsat společnou ff!
Ta spousta neaktivity nebyla zbytečná! Dobře jsem se pobavila! :-D

7 Eyeless Jackie Eyeless Jackie | Web | 21. dubna 2015 v 15:35 | Reagovat

Oh god XD To je mega :'-D PIŠTE SPOLU VÍC!! :3

8 suri02 suri02 | E-mail | Web | 21. dubna 2015 v 18:23 | Reagovat

Kámo tak to byla síla xDDD Jste dobří, horší by bylo, kdybych to psala já např. s Badkou. Pokud by tam mělo bejt něco srandovního... Jsem třídní vtipkař tak co by jste mysleli? :3 xD

9 Little Bad Princess Little Bad Princess | E-mail | Web | 21. dubna 2015 v 21:56 | Reagovat

[6]: Můžem zkusit!!! X3 budu ráda! Ale hezky si počkej, mám psát ještě s Jackii a Kris, a nic mě nenapadá xP jsem ráda, že ses bavila x3

[7]: yaaay myslíš? Děkujem! XD a vy byste mohli napsat ff spolu! Bylo by to super! A nekecej, že by to nešlo! XD btw. na tu naši společnou mě zatím nic nenapadlo, musím něco vymyslet! XD

[8]: Jeeeeej, děkujeme moc! :33 ale nekeceeej, kdyžtak se můžem spojit na Skypu a taky něco napsat! X3 bude sranda! (Nieeeeh, zavalí mě tu společné FF xD už mám strach xP)

10 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 22. dubna 2015 v 19:57 | Reagovat

[9]: hele, nad tím jsem ani nepřemýšlela, že bych mohla napsat společnou ff s někým tady o.o ale dobrej nápad!... xD
Respektuju to, že někdo nemá občas čas ;)

11 STIAK STIAK | Web | 11. října 2015 v 14:19 | Reagovat

[10]: Aaaaaaa nápad na společnou FF se mnou byl asi jaksi odložen na dobu neurčitou, navíc... Teď by mě zajímalo, jak to provést. Chjooooop ;-;

12 Starkiller Starkiller | E-mail | 22. dubna 2016 v 0:13 | Reagovat

Skvele napsany pribeh byla to zabava si to cist chtelo by to jeste neco podobneho vytvorit

13 STIAK STIAK | Web | 22. dubna 2016 v 6:51 | Reagovat

[12]: Děkujem :'D
S Markétou Kaki teď píšem, ona ale nemá čas odpovídat ;^;
(A asi ještě donutím Kabátka, chtěla bych s ní napsat jednu bitchfight ff, mám vybraný i postavy a všechno tohle :'D)
Ale tahleta... Ta je pro mě legendární :'D *čte znova a válí se smíchy na posteli*

((Hey, people, kdyby někdo chtěl napsat společnou ff se mnou, ozvěte se, já budu ráda >w<))

14 nightmarewolf nightmarewolf | E-mail | 17. srpna 2016 v 3:31 | Reagovat

SUPER! pište spolu dal je to crazy XD
ja bych taky rada napsala ff ale zas  me nic nenapada.. XD :-D

15 nightmarewolf nightmarewolf | 17. srpna 2016 v 3:32 | Reagovat

[13]: možna ja XD

16 STIAK STIAK | E-mail | Web | 17. srpna 2016 v 6:00 | Reagovat

[14]: Už s Attanem (/Discordem/Cacaem, whatever) nejsem bohužel nějak jakože moc v kontaktu ;^;
Ale jsme každopádně rádi, že se líbilo! :D

Hej a neboj, máme to stejný, taky čekám na nápad na ff třeba bůhvíjak dlouho :D

[15]: Heee... Heeee... Heeheheheheheee.... Já s tím problém mít nebudu, žejo :3

(Chtělo by to ale nejdřív nápad *zapaluje se jí mozek* hhhhhhehehehe c: )

17 nightmarewolf nightmarewolf | 22. srpna 2016 v 21:59 | Reagovat

opakuji: skvělá ff!! čtu si to asi po padesátý a furt mě to baví:DDD!
někdo by z toho měl udělat animák;DD

18 STIAK STIAK | E-mail | Web | 17. září 2016 v 10:04 | Reagovat

[17]: Děkujeme, vážně :'DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
STOP!
Nemáte povoleno kopírovat překlady bez tabulky pod každým překladem "Překladatel, Autor, Originál" a uvedením odkazu na původní překlad.
Pokud to porušíte, najdu si váááás XD
(A moc dobře víte, že já bejt zlá nechci Q--Q)